Jurský honič (Švýcarský honič)

Druhové zařazení psa Honiči a barváři Výška v kohoutku Fena 47-57 cm, pes 49-59 cm Hmotnost 15-20 kg Země původu Švýcarsko Doba vzniku plemene 15. století Původní využití Lovecký pes Základní charakteristika Lovecký pes a společník

Druh srsti, speciální péče

Švýcarský honič má krátkou, hladkou a hustou srst, na hlavě a uších je velmi jemná. Existují 4 duhy zbarvení Švýcarského honiče: 1.)Bernský honič (Bernese Hound): - má srst bílou s černými záplatami nebo černým sedlem, se světle nebo tmavě tříslovým značením v oblasti očí, na lících, na vnitřní straně uší a kolem otvoru; bílé zbarvení se někdy objevuje s velmi nepatrným černým tečkováním. 2.)Jurský honič (Jura Hound): - má zbarvení srsti tříslové, s černou přikrývkou, někdy s černým potahem; nebo má černé tříslová značení v okolí očí, na čumáku, kolem otvoru a na nohách; někdy se může vyskytovat malá bílá záplata na hrudi, která může být mírně skvrnitá (černě nebo šedě tečkovaná) 3.)Luzernský honič (Lucerne Hound): - má srst zbarvenou „modře“, což vyplývá z kombinace černých a bílých chlupů, je velmi silně skvrnitá, s černými záplatami nebo bílým sedlem, se světle nebo tmavě tříslovým značením nad očima, na čumáku, na hrudi, kolem otvoru a na nohách; černá „přikrývka“ je povolena. 4.)Švýcarský – Švycký honič (Schwyz Hound): - má bílé nebo oranžové záplaty, nebo oranžové sedlo; bílé zbarvení má někdy velmi mírné oranžové tečkování; oranžová „přikrývka“ je povolena.

Základní charakteristické vlastnosti plemene

Švýcarský honič je samostatný, živý a vášnivý pes, nadaný pro lov. Je citlivý, poddajný a velmi napojený na svého pána.

Celkový vzhled plemene

Švýcarský honič je pes střední velikosti, jeho struktura těla prozrazuje velikou výdrž a sílu. Má hubenou hlavu a dlouhý čenich s dlouhýma ušima, které mu dávají dojem noblesy.

Fyzické vlastnosti, pohyb

Švýcarský honič je lovecký pes užívaný především pro lov zajíců, lišek a někdy také kanců. Loví nezávislým způsobem, také na obtížných terénech, zvěř honí a loví velmi odhodlaně a rozhodně. Švýcarský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.

Společenská charakteristika

Kontakt s již přítomnou domácí kočkou bude působit málo problémů, cizí kočky však pes bude honit. Zvláště psi se mohou chovat poněkud dominantně k ostatním psům, záleží to však na socializaci. S detmi vycházejí dobře, k cizím lidem se chovají rezervovaně.

Výchova plemene

K výchově tohoto psa jsou již potřeba zkušenosti, s velkou dávkou trpělivosti a důslednosti jej hodně naučíte, nesmíte však zapomínat, že se jedná o loveckého psa s přirozenými instinkty.

Zajímavosti, původ

Švýcarský honič má velmi starodávný původ. Jeho přítomnost již v dobách starodávného Říma je definována na mozaice, která byla objevena v Avenches, je prezentován ve smečce různorodých Švýcarských honičů. V 15. století byl vyhledáván Italskými milovníky psů, a v 18. století také Francouzy především pro své výjimečné schopnosti lovu zajíců. Jeho linie původu byla pravděpodobně ovlivněna loveckými psy francouzského původu, kteří byli převedeni zpět do Švýcarska žoldáky. V roce 1882 byl ustanovený standard pro každého z 5 variant Švýcarského honiče. V roce 1909 byly tyto standardy zrevidované a bylo zaznamenáno vymizení Thurgoviského psa. 22. ledna 1933 byl ustanovený jediný standard pro všechny 4 varianty Švýcarského honiče. Starodávná varianta Jurského honiče, typ St. Hubert, mezitím vymizela.